Když si báječnou ženskou, najde báječnej chlap, tak maj báječnej život, plnej báječnejch dní bez útrap...
Pár slov z časem zaprášené písně, znějící z praskajícího vinilu? Možná, snad. Ale mně se to povedlo. Mám báječnou ženskou a vím, že až se jednou spolu ohlédneme, tak řekneme, že to stálo za to.
Máme pár opravdových přátel, na které je spolehnutí. Taková parta ze starých časů, kdy tráva byla zelenější a nebe jasnější. Když se sejdeme, o zábavu není nouze. Je nám všem spolu dobře. Neříkám, že vždycky je to v životě paráda, občas přijdou i chvíle pod psa. To pak má jeden pocit, že mu nikdo nerozumí, že zatemnění v hlavách všech okolo je děsivě nevyčerpatelné a ten zatracený déšť tam venku na ulici už nikdy neskončí. S tím se setkal asi každý. Ale ono je i těchhle nepříjemností potřeba. Stejně jako letní bouřka, tak i tyto chvíle nám prokazují neskonale důležitou službu. V první řadě ukazují, jak je to fajn, když nejsou. A konečně, každý asi tuší, že po každém vypjatém nebo rovnou "blbém" období, přijde to lepší. Tohle prolínání životních etap je stejně přirozené a stimulující jako střídání ročních dob. Na rozdíl od klimatu máme možnost ta svá životní období ovlivňovat. Tedy, do jisté míry je možné minimalizovat špatné a posilovat to dobré, je to jen na nás. Na našem přístupu k ostatním i sobě samým. Možná namítnete, že ne všechny věci lze ovlivnit a musím říci, že máte pravdu. Také je pravdou, že ne vždy se lze s něčím utkat jenom sám. Někdy jsou na to lepší dva. A pokud máte svého parťáka, který vás bude vždy jistit ve chvílích, když vám dochází síly, stejně, jako to děláte vy pro něho, pak máte skoro vyhráno. Má žena taková je.
